Zřícenina hradu Příběnice

Kraj: Jihočeský 

Okres: Tábor

GPS souřadnice: 49.3929717N, 14.5615394E

Zříceninu hradu naleznete zde:

https://mapy.cz/s/hokedukafe

Tlapkal jsem si lesem po měkoučké cestě. Poslouchal jsem ptáčky, co mi zpívali nad hlavou, a užíval si sluníčka, jehož paprsky občas prosvítily mezi stromy. Tlapkal jsem si pohodovým tempem a na nic nemyslel.

Sotva jsem uviděl pěšinku, už jsem si to po ní mašíroval. Vedla mne do pořádného kopce, ale to mi vůbec nevadilo. Byl jsem zvědavý, kam mne zavede. Netrvalo dlouho a zmerčil jsem člobrdu. Musel jsem se vrátit k člobrdici. Tu jste měli vidět, jazyk na vestě a sotva šla.

Jakmile uviděla člobrdu i člobrdice, dala si mne za frak na vodítko. Ani hyjé říkat nemusela a už jsme si jí metli na kopec. Nevím, jak jsem to udělal, ale než jsem stačil mrknout, stál jsem na kopečku před kamennou zdí. Byla ták vysoká, že jsem měl co dělat, abych jí si jí prohlédl.

Sotva jsem si prohlédl první zeď, rozhlédl jsem se po okolí. Musím štěknout, že místo mne opravdu hodně překvapilo. Kam očadlo dohlédlo, všude stály zídky. Někde vysoké, jinde nízké. Mezi nimi byly průchody široké tak akorát na pěšinku. A těch pěšinek, co tu bylo. Mezi zídkami, mezi keři, všude kam očadlo dohlédlo, byla pěšinka. Chvílemi stoupaly, chvílemi klesaly. To byl pohled. Zídka střídala pěšinku a já nevěděl, co zkoumat dříve. V tu chvíli mi došlo, že když očadla neví, kam by, ušadlům je to jedno, je na řadě obrátit se na famfrňák.

Zvedl jsem famfrňák k nebi, pořádně zavětřil a cesta byla jasná. Vyrazil jsem kupředu pěšinkou vpravo. Rozešel jsem se tak rychle, až mne překvapilo škubnutí. Já, kebule děravá, jsem úplně zapomněl, že jsem na vodítku. Chudák člobrdice, jak ta s sebou cukla. V mžiku jsem stál u ní a omlouval se. Když viděla má provinilá očadla, začala se smát. Věděl jsem, že vše je v suchu a jde se zkoumat.

Prošel jsem mezi zídkami a čekalo mne překvapení. Objevil jsem zákoutí s ohništěm. Nevím, k čemu tato místnost kdysi sloužila, ale dnes, byť je bez střechy, slouží lidem k občasnému přespání. Musím štěknout, že se ani nedivím. Komu se v dnešní době poštěstí spát na hradě. Tady sice z hradu zbyly pouze zdi, ale i tak je to hrad, který působí pohádkově.

Byť na vodítku, zkoumal jsem všechna zákoutí, co hrad nabízel. Z mého zkoumání měla hodně i člobrdice. Na hradě bylo pár cizích člobrdů, co s telefonem v ruce něco hledali, a já byl celou dobu na vodítku. Musel jsem dávat velký pozor, kam člobrdici vedu, ale měl jsem obrovskou radost, že konečně poznává, jak se správně zkoumá cíl výletu.

Prošla se mnou všechny zákoutí, vyšplhala na všechny zdi, na kterých byly pěšinky. Rozhlédla se ze všech vyhlídek, co byly na místě. Až se na tuto zříceninu vydáte, budete valit očadla, co všechno je z vyhlídek vidět. Štěknu vám, že moc daleko vidět není, ale bludiště, které vidět je, stojí za to.

Zřícenina hradu Příběnice se nachází v nádherné přírodě nad řekou Lužnicí. Zřícenina hradu je rozlehlá a části hradu nacházíte už u lesní cesty vedle řeky Lužnice. Hrad Příběnice byl vybudován již ve 13. století jako správní a obranné středisko rodu Vítkovců. Ve 14. století prošel hrad přestavbou a rozšířením. V 15. století byl hrad zbořen na základě dohody mezi Rožmberky a Tábory. Hrad Příběnice spolu se souběžně vznikajícím hradem Příběničky tvoří památkově chráněný soubor.