Obora U Vodáka

Kraj: Jihočeský

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.3084881N, 14.1769942E

Oboru U Vodáka naleznete zde:

Tlapkal jsem mezi rybníky na okraji města Písku. Tlapky mne zanesly mezi domky a pak ještě dále, až k místní oboře. Nejdříve jsem se vypravil lesní cestou přímo za famfrňákem. Tlapkal jsem kolem obory a vyhlížel místní kámoše. K mému velkému překvapení netrvalo dlouho a jen mrňousek ode mne jsem zmerčil daňky. Tolik daňků na jednom místě, to jsem dlouho neviděl. Způsobně po boku člobrdice jsem tlapkal kupředu, ale jen co mne daňci zmerčili, svištěli na louku. Svištěli ták rychle, že mi ani ocáskem na pozdrav nezamávali.

Překvapený jsem pokračoval dál po lesní cestě. Oboru jsem měl po pravé tlapce, po levé tlapce hluboký les. Tlapkal jsem, co tlapka tlapku mine. Jakpak bych také mohl tlapkat rychleji, když jsem musel tlapkat na vodítku. Prý abych neplašil místní kámoše. Když mi tohle člobrdice řekla, byl jsem poněkud překvapen. Vždyť moc dobře vím, že honit kámoše se nesmí. A ty lesní už vůbec ne. Je však pravda, že bych se nimi mohl zaštěkat. A to pak nevím, kdy je čas odejít.

Po prvním zahlédnutí daňků jsem se rozhodl, že potlapkám ještě tišeji než tiše. Našlapoval jsem ták potichounku, že jsem ani já své vlastní kroky neslyšel. Tento styl tlapkání se mi brzy vyplatil.

Netrvalo dlouho a dotlapkal jsem k lávce. Z ní musí být krásný výhled do obory. Jenže lávka byla zasněžená a kluzká, že jsem jí jen omrknul a pokračoval kupředu, dále za famfrňákem. Po několika málo krocích jsem dotlapkal ke skalce, kde na mne valila očadla koza. Kozenka sotva tak velká jako já. Kozenka, která měla dlouhé vousky a malé růžky. Takovou kozenku potkat u Čertových kamenů nebo u Čertova vřetene, začal bych i na čerty věřit. K tomu ten její zvědavý pohled. Valila na mne očadla, jako by mne viděla prvně. Nu což, mne asi prvně viděla, ale přeci nejsem první psí frája, který tudy prochází.

Chvilku jsem si kozenku prohlížel a přemýšlel nad čerty. Tu samou chvilku si mne prohlížela kozenka. Co té se honilo kebulí, to by mne zajímalo. Její výraz byl tak nečitelný, že jsem nechal myšlenky na co myslí koza koňovi a vyrazil dále podél plotu obory.

Netrvalo dlouho a zahnul jsem doprava. Stále jsem tlapkal hlubokým lesem a stále se držel plotu. K mému velkému překvapení jsem v této části obory nezmerčil živou duši. Jen ptáčci mi nad kebulí pěli do kroku.

Netrvalo dlouho a byl jsem na konci plotu. Opět jsem zabočil doprava a tentokrát se vydal z kopečka. Tlapkal jsem úzkou cestou. Po pravé tlapce jsem měl oboru, po levé tlapce naučnou stezku. Tu budu muset také někdy navštívit. Člobrdice říká, že nových informací není nikdy dost. To prý platí hlavně na místech, kde se mi líbí. A tady se mi líbí moc. Vždyť tady mám kámoše. Spoustu kámošů. Jejich vůně, o které si člobrdice může nechat jen zdát, mne provází na každém kroku. A že kámoše nevidím nebo přede mnou utíkají? To nevadí, až mne budou vídat častěji, určitě si na mne zvyknou.

S kebulí plnou myšlenek jsem tlapkal stále kupředu. K mému překvapení jsem zjistil, že jsem opět na konci plotu a musím opět zabočit doprava. Zdolal jsem jeden velký schod, přetlapkal po mostku potůček, když v tom, najednou, jsem přímo před sebou viděl spoustu kámošů. Mufloni a daňci byli jen mrňousek ode mne. Velký daněk s obrovským parožím odpočíval u seníku. Muflončata s muflonkou baštili opodál. Daněly lítaly s daňčaty opodál. Dalo by se štěknout, že jim louka jen tak tak stačila. Mezi všemi těmito lesními kámoši tlapkaly kozy. Kozy malé, s malými růžky, tak podobné kozence, co si mne prohlížela na začátku výletu.

Kdybych na začátku výletu věděl, že tu potkám tolik kámošů, vůbec by mne nemrzelo, že si se mnou daňci nechtěli povídat. Jenže tehdy jsem nemohl vědět, že v oboře je i velký bar pro místní kámoše, kde se spolu střetávají. Dokonce tu mysleli i na člobrdy, co by si chtěli mé kámoše prohlédnout. Pro člobrdy je u plotu naproti baru připravená rozhledna. Odtud mohou člobrdové mé lesní kámoše pozorovat.

Jedinou prosbu na konec článku dnes na člobrdy mám, a to, aby mé kámoše nekrmili. Pokud budete chtít nějakou baštu kámošům donést, můžete jí dát do domečku kousek od rozhledny. Když to bude bašta pro kámoše vhodná, určitě jí od ošetřovatelů dostanou.

Oboru najdete na začátku hlubokých lesů a nádherné přírody píseckých hor. K oboře vede několik lesních cest, ale také cesta asfaltová. V oboře chovají daňky, muflony a kozy. Krmení zvířat je zakázáno, ale pokud byste chtěli místním obyvatelům nějakou dobrotu přinést, je před oborou připraven „domeček“, kde dobroty můžete nechat. Obyvatele místní obory můžete pozorovat z dřevěné pozorovatelny.