Jetětický potok

Kraj: Jihočeský 

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.3826967N, 14.3013075E

Jetětický potok naleznete zde:

https://mapy.cz/s/hasosocosu

Když jsem vyrážel na tento výlet, myslel jsem si, že jdeme zkontrolovat místní kámoše. Už by také bylo na čase, vždyť je to rok, co jsem je neviděl. Jenže jsem se mýlil. Stačilo jednou zahnout jinam a už jsem byl na místě, kde jsem nikdy předtím nebyl. Na místě tak krásném, že jsem byl překvapen, že o něm nevím.

Hopkal jsem si vzrostlým lesem, poslouchal zpěv ptáků a kontroloval, zda tu stále bydlí divočáci. To se ví, do houští jsem nešel. Ani jsem nemusel. Jejich dálnice je vidět přes cestu. Jsem moc rád, že se jim tu líbí. Tak moc se jim tu líbí, že se jejich rodinky rozrůstají. Z toho už mám trošku strach.

V první zatáčce jsem uviděl člobrdy, jak uklízí vytěžené dřevo. Auto přistavené na lesní cestě, kde bych jej nečekal. I člobrdice byla překvapená. Poděkovala jim, že v lese uklízí i přesto, že nejsou v lese zaměstnaní. Co nastalo sotva svá slova dořekla, mne pobavilo. Člobrda odhodil dřevo, co měl v ruce, zavřel kufr, hupsnul s parťačkou do auta a v mžiku byli pryč. Tomu se říká pracovní nasazení. Jeden je pochválí a oni takto.

Tak moc mne setkání vykolejilo, že jsem zapomněl odbočit. Vyrazil jsem přímo za famfrňákem do míst, kde jsem nikdy předtím nebyl. Chvilku jsem šel z kopečka a za první zatáčkou jsem objevil super lázně. Voněly už na dálku. Než člobrdice stihla jakkoli reagovat, už jsem měl kožíšek pokrytý voňavoučkým bahýnkem.

Ve chvíli, kdy jsem měl pouze čistou kebuli, jsem byl připraven k odchodu. Ušadla už věděla, že jsme u potoka. Jakpak by také ne, když šuměl do dálky. Zpěv ptáků byl stále hlasitější a těch hlásků, kolik přibylo. Kde se tu všichni ptáčci vzali, je mi záhadou. Musím štěknout, že zpívají opravdu krásně.

Už už jsem byl skoro u potoka, když mi přes cestu přeběhla myška. Chtěl jsem jí pozdravit, ale schovala se ve vysoké trávě. Ať jsem se snažil sebevíc, už jsem ji neviděl. To je spravedlnost. Dneska přede mnou každý utíká.

Když jsem se ujistil, že myška vzala roha, mohl jsem hupsnout do potoka. Potůček to byl malý, sotva bříško mi umyl. Musel jsem se v něm pořádně poválet, abych byl alespoň trošku čistý.

Když jsem byl se stavem svého kožíšku maximálně spokojený, mohl jsem se dát do zkoumání. Stál jsem v široké rokli. Na jedné straně nádherný vzrostlý smíšený les, na straně druhé potůček a jehličnatý les. Čím dále jsem podél potůčku šel, tím více se les měnil.

Netrvalo dlouho a proběhl jsem pod železničním mostkem. Ze smíšeného lesa jsem se ocitl v nádherném vzrostlém listnatém lese, který hrál všemi odstíny zelené. Rokle byla mnohem hlubší, než na začátku cesty. Všude kolem mne byly stopy od divočáků. Uprostřed celé té krásy bylo jedno obrovské kaliště.

Tělu neporučíš. V mžiku jsem byl v kališti. Ze začátku jsem se bořil po kotníky. Čím více do středu jsem pokračoval, tím bylo hlubší. I vůně se měnila s hloubkou kaliště. To bylo bájo. Pořádně jsem se zamaskoval, abych tu svojí člobrdici překvapil.

Ve chvíli kdy mne uviděla, trošku se lekla. Když se vzpamatovala, pouze protočila očadla a nic neřekla. Šel jsem se k ní nechat pohladit, ale to mi nevyšlo. Její škoda, vůbec netuší, o co přišla.

Než bahýnko stihlo zaschnout, už jsem byl v potoce. Je to zvláštní, ale čím dále jsem po toku šel, tím byl krásnější. Les se otevíral. Stromy začaly střídat skály. Koryto potůčku bylo hlubší a širší. Netrvalo dlouho a potůček se vlnil mezi kameny. To byl teprve pohled.

Pomalu ale jistě jsem začal tušit, že se blížíme k ústí Jetětického potoka do Orlíku. Prošel jsem chatovými osadami, ve kterých byly některé chatky tak maskované, že jsem je málem přešel. Vystoupal jsem po pěšince do malého kopečka, přeskočil brod a zničehonic jsem stál na krásné lesní cestě.

Prošel jsem okolo velké skály, několikrát proběhl zatáčkami a zničehonic bylo přede mnou obrovské množství krásně zelené vodičky. Na člobrdici jsem nečekal. Oběhl jsem loďku a šup do vodičky. Jen to čvachtlo. Konečně jsem si mohl pořádně zaplavat. Smyl jsem ze sebe zbytky bahýnka, co mi v kožíšku zůstaly po bahenní lázni a opět byl za fešáka.

Tento výlet se mi moc líbil. Potkal jsem několik člobrdů, co mne pořádně podrbali. Kožíšek si několikrát vyláznil a nakonec si i zaplaval. Naprosto bájo výlet.

Jetětický potok pramení mezi obcemi Veselíčko a Branice. My jsme se po jeho proudy vydali v lese nedaleko vlakové zastávky Jetětice – žst., v místním označení Hajnice. Šli jsme nádhernou přírodou lesní cestou až k řece Vltavě, kam se Jetětický potok vlévá.